Tradiční roubenka s potůčkem, kamenný maják u moře, jurta s totemem nebo iglú v zasněžené krajině. Když si prohlížíme domečky, které vytvořili naši čtvrťáci, zaujme nás nejen jejich nápaditost a důmyslné detaily, ale také rozmanitost představ o tom, kde a jak se dá bydlet.
Tvorba domečků navazuje na epochu stavitelství, které se děti věnují ve třetí třídě, a pokračuje samostatnou tvorbou během prázdnin. Po návratu do školy čtvrťáci své výtvory představili spolužákům a následně vystavili na chodbě i pro další žáky a návštěvníky školy.
Od nápadu k hotovému dílu
Stavitelství patří ve waldorfské pedagogice k důležitým tématům třetí třídy. Děti se během této epochy seznamují s tím, jak lidé bydleli a bydlí v různých částech světa, jaké materiály při stavbě používají a jak jejich obydlí ovlivňuje okolní krajina i podnebí. Poznávají, že jinak se staví dům v krajině plné lesů, jinak v místech, kde je málo dřeva, a jinak tam, kde je třeba chránit se před sněhem a mrazem. Stavitelství se tak stává příležitostí přemýšlet o světě kolem nás.
Vedle poznávání různých typů staveb dostává prostor také vlastní tvořivost. Děti navrhují a vytvářejí své modely, v nichž mohou propojit získané poznatky s vlastními nápady.
Na výstavě je krásně vidět, kolika různými cestami se lze vydat. Někdo sáhl po dřevě a drobných větvičkách, jiný využil mech, písek, kamínky nebo suché rostliny. Některé stavby připomínají skutečné domy, jiné nás zavedou do světa fantazie. Jedny zaujmou svou konstrukcí, jiné drobnými detaily. Zařízený pokoj, miniaturní zahrádka, bazén nebo cesta vedoucí k domu prozrazují, že jejich tvůrci nepřemýšleli jen o samotné stavbě, ale také o životě, který by se v ní mohl odehrávat.
Učení, které se dá vzít do rukou
Ve waldorfské pedagogice má praktická činnost důležité místo. Děti se neučí jen z výkladu nebo knih, ale také tím, že samy zkoušejí, plánují, tvoří a hledají řešení. A nakonec se radují z výsledků svého úsilí. Při práci se mohou setkat s různými druhy manuálních činností – od řezání a broušení materiálu až po zatloukání hřebíčků nebo lepení jednotlivých částí.
Postavit domeček totiž není jen otázkou toho, jak bude vypadat. Je potřeba rozmyslet si jeho podobu, vybrat vhodné materiály a přijít na to, jak jednotlivé části spojit. Co bude držet střechu? Jak vytvořit stěny? Jak udělat cestičku, která povede ke dveřím? A co když se něco nepodaří podle plánu?
Při podobných rozhodnutích děti rozvíjejí prostorovou představivost, zručnost i trpělivost. Učí se soustředit, postupovat krok za krokem a dotahovat práci do konce. Ruce a hlava tu pracují společně. Dítě musí propojit vlastní představu s tím, co mu dovolují materiály a konstrukční možnosti. Právě v tom spočívá zkušenost, kterou samotný výklad zprostředkovat nedokáže.
Co znamená mít svůj domov?
Téma stavitelství se dotýká i něčeho, co zná každý z nás: potřeby mít místo, kam patříme. Dům není jen střecha a čtyři stěny, ale také prostor pro život, odpočinek a setkávání.
Ve waldorfské pedagogice se toto téma spojuje také s vývojovým obdobím kolem devátého roku, kdy dítě začíná výrazněji vnímat sebe sama jako samostatnou osobnost ve vztahu k okolnímu světu. Vlastní dům si v tomto kontextu může představovat také jako prostor, který si samo utváří a který mu poskytuje pocit bezpečí.
Na vzniku domečků se často podílejí také rodiče. Mohou pomoci s materiálem nebo poradit s technickým řešením. Důležité je, aby stavba zůstala především dětským projektem a dítě mělo možnost samo rozhodovat, co a jak chce vytvořit.
Jak taková spolupráce může vypadat, popisuje Václav Římal, který loni pomáhal své dceři Helence se stavbou jurty. Její podobu, rozložení na ploše i způsob konstrukce si vymyslela sama. Rodiče pomáhali s technickou stránkou – společně řezali a lepili dřívka, upravovali rozměry a vybírali materiál tak, aby stavba byla stabilní. „Helča určovala pořadí prací, pak sama připravila plachtu a nakonec doplnila výzdobu kolem, zvířátka z vlny atakdále,“ vzpomíná její tatínek.
Ze školního tématu je osobní zkušenost
Waldorfská pedagogika usiluje o všestranný rozvoj dítěte a propojuje myšlení, cítění a vůli. Při stavbě domečků se tyto oblasti přirozeně setkávají.
Samostatná prázdninová tvorba jim navíc umožňuje převzít odpovědnost za vlastní projekt a dotáhnout ho do podoby, kterou pak mohou představit ostatním. Z poznatků vzniká vlastní dílo, z nápadu skutečná stavba a z jednotlivých domečků výstava, která ukazuje, kolik různých představ se může skrývat za jediným zadáním.
