V úterý 1. září jsme otevřeli dveře novému školnímu roku. Učitelé se proměnili v námořníky, spolu s rodiči zahráli a zazpívali Já mám kocábku náram-náram a vyrazili na Ostrov prvňáčků. Tam už čekali jejich noví žáčci – holčičky a kluci z 1.D a 1.E.
A pak přišel jeden z nejhezčích okamžiků: děti, učitelé i rodiče udělali z rukou dlouhatánskou bránu a prvňáčci jí za zpěvu Přátelství je jako zlatá brána poprvé prošli do budovy.
Proč vlastně taková sláva?
Ve waldorfské škole totiž školní rok není jen sled pondělků a pátků. Má svůj rytmus a některé chvíle si zaslouží zastavit se a trochu je společně oslavit. Slavnosti oddělují jedno období od druhého, dávají mu začátek a konec a pomáhají vnímat, že se něco mění. Dětem dávají pocit, že čas plyne v obloucích, na které se dá spolehnout.
Zahájení školního roku je přece velká věc, zvlášť pro prvňáčky: dítě opouští svět rodiny a vstupuje do nového společenství. Brána, kterou prvňáčci procházejí, je fyzicky prožitý okamžik proměny. Je něco jiného slyšet “začíná ti nový život” a na vlastní kůži to prožít.
Obrazy místo pravidel
Sedmileté dítě myslí v obrazech, ne v pojmech a pravidlech – a waldorfská pedagogika s tím pracuje od první chvíle. Místo „vítejte ve škole, tady jsou pravidla“ tak naši prvňáčci dostali příběh o cestě, na kterou spolu s ostatními vyplouvají. Do jejich příběhu patří i patroni ze 7. D, kteří si nové spolužáky vyzvedli od rodičů a doprovodili je k učitelkám. Sedmáci už školu dobře znají a zároveň si ještě dobře pamatují, jaké to bylo přijít do školy poprvé.
Letošní začátek byl významný ještě něčím: poprvé jsme díky podpoře Městské části Praha 6 otevřeli hned dvě první třídy. Umožnila to nová budova, kterou máme konečně celou pro sebe, a spolu s ní i další krok na cestě k tomu stát se samostatnou waldorfskou školou.
Každá třída naší školy má také svého dospělého patrona. Patrony letošních prvňáčků se stali zástupci Nadace Přemysla Pittra. Samostatná waldorfská škola by v budoucnu měla nést právě Pitterovo jméno – jméno člověka, který zasvětil velkou část svého života dětem, vzdělávání a pomoci druhým.
Síla komunity
Na slavnostní zahájení dorazili také starosta Prahy 6 Jakub Stárek, senátor Jiří Růžička a radní Petr Palacký. Všichni tři školu dlouhodobě podporují na její cestě k vlastnímu zázemí a samostatnosti.
Jakub Stárek děti ujistil, že další prázdniny jsou tu nevidět – za pouhých deset měsíců. Petr Palacký pak přivítal hlavně nové rodiče a jako waldorfský tatínek jim slíbil, že zde díky zdejší komunitě najdou kamarády nejen jejich děti, ale i oni sami.
Přítomnost hostů z města i nadace má svůj smysl i mimo slavnostní chvíli: waldorfské školy obvykle vznikají z iniciativy rodičů a komunity, ne státu, a cesta k vlastní budově a samostatnosti je dlouhý proces, který stojí na podpoře odjinud. Zahájení je tak i příležitostí poděkovat těm, díky kterým se tento krok podařilo udělat.
A pak už zbývalo jen to hlavní: popřát novému školnímu roku dost odvahy vyplout do neznáma, dost fantazie na všechny objevy, co přijdou, a dobrou posádku, se kterou se dá zvládnout každá bouře.
Foto: Martin Tiso
