Eliška Kottová v současné době pracuje na naší škole jako asistentka. Zeptali jsme se jí: V čem pro ni byla waldorfská pedagogika přínosná? V čem je jiná od té klasické?
„Tyto otázky jsou nasnadě. Ale paradoxně mi nikdy nepřipadalo snadné poskytnout jednoznačnou odpověď. Jak můžu hodnotit něco, k čemu vlastně neznám alternativu? Ve waldorfské základní škole jsem strávila 9 let, pak 4 roky na waldorfském lyceu. Byla bych jiný člověk, kdybych strávila 9 let na klasické základní škole a 4 roky na gymnáziu? Nevím.
Rozdíl mezi klasickou a waldorfskou pedagogikou
Určité věci si začínám uvědomovat až zpětně. A to především díky tomu, že jsem měla možnost
vrátit se do waldorfské výuky jako asistent a nahlédla jsem i do výuky klasické. Rozdíly jsou patrné na první pohled. Klasické třídy zdobí předtištěné plakáty s násobilkami, písmeny a vyjmenovanými slovy. Ty waldorfské jsou vymalované teplými barvami, vyzdobené přírodními materiály, plné maleb víl a skřítků.
Všudypřítomná krása ve waldorfské pedagogice
To mě přivádí k oblasti, u které bych se ráda pozastavila. Protože si myslím, že vliv waldorfské
pedagogiky byl právě zde velmi výrazný. Jedná se o jakousi všudypřítomnou krásu, která prostupuje celým vyučováním. A myslím, že toto estetično mi pomohlo vybudovat si vztah k tvoření.
V čem je waldorfská pedagogika také jiná?
Myslím to tak, že učit se psát je možné buď za pomoci pěkných forem, které vytváří zajímavé
obrazce, a ještě navíc se dají nakonec i vybarvit. Anebo můžu mít předlinkovanou písanku, kam smím psát jen propiskou. Myslím to tak, že písmenka se buď můžu učit podle obrázků, které si nejprve sama namaluji do sešitu, a ještě po dvaceti letech si pamatovat, že K byl král, R rytíř a H hrad. Anebo můžu mít učebnici, kde mám každé písmenko vzorově předtištěné. Jen se ho naučit!
Myslím to tak, že epocha geometrie může připomínat spíše antistresové omalovánky, které si
sami narýsujete, pak i vybarvíte, a ještě se na nich naučíte, co je to Tháletova kružnice, Fibonacciho posloupnost, platónské těleso… Anebo můžu být po hodině geometrie spíš zralá na to, jít si koupit antistresové omalovánky do nejbližšího papírnictví.
Myslím to tak, že epochy chemie mohou připomínat jedno velké umělecké vystoupení v
podobě všech těch praktických pokusů, při kterých jsem mohla sledovat různobarevné krystaly solí a jejich plameny nebo světélkující plyny fosforu mihotající se ve zkumavce uprostřed potemnělé třídy. A v neposlední řadě mi chemie přinesla i pár adrenalinových zážitků, na které nikdy nezapomenu. Ale ze všech těchto pokusů vyplývaly jednoznačné a očividné závěry.
Na druhou stranu si vybavuji i hodiny chemie z doby, kdy nebyl k mání žádný waldorfský učitel,
co by je s námi absolvoval. A tak jsme trávili čas výpočty abstraktních vzorců a občasným sledováním pokusů na videu.
Takže tohle všechno mi přinesla waldorfská pedagogika. Přinesla mi spoustu krásy a prožitého
poznání. Přinesla mi tvořivost a naučila mě tvořit. Naučila mě plést ponožky a čepice, háčkovat, ale i zpracovávat vlnu, pěstovat obilí a péct chleba. Naučila mě batikovat a šít. Modelovat z hlíny,
pracovat s kovem, postavit lavičku, vyřezat kantelu. A také mě seznámila s eurytmií.“
