Nejprve jsem vystudovala divadlo na střední škole a po několika letech praxe jsem se hledala ještě v jiných oborech. Šla jsem chvíli ve šlépějích mámy, která byla historičkou umění, vystudovala jsem historii a kurátorství na fakultě v Ústí. Ještě dávno předtím jsem se věnovala historickému tanci a mým prvním zaměstnáním byla učitelka tance na ZUŠ. Bavilo mě to s dětmi a právě tehdy se zrodila myšlenka trávit s dětmi ještě více času a prožívat s nimi objevování světa. Přihlásila jsem se tedy na waldorfský seminář pro učitele pod vedením Tomáše Zuzáka, přičemž s antroposofií jsem se již setkala na Akademii Tábor. Pamatuji si, když ve druhém ročníku semináře přišla Jolana Reichertová verbovat nové kolegy do 1. třídy. Říkala jsem si v duchu „nene, teď ještě není čas.“ Po dokončení semináře jsem docházela na čtení Filosofie svobody k Pavle Bejšákové a tady mě oslovila Dagmar Čížková s nabídkou učit na ZŠ Dědina. Tentokrát jsem to přijala. Cítila jsem, že nastal správný čas.
Proč jsem si vybrala waldorfskou pedagogiku? Setkání s antroposofií pro mě tenkrát znamenalo, dalo by se říci, záchranu života. Uslyšela jsem na přednáškách a četla v knihách o antroposofii přesně to, co žilo hluboko v mé duši a nebylo vysloveno. Konečně jsem našla svůj životní směr a s tím šlo ruku v ruce i studium waldorfské pedagogiky. Nejdůležitější byl pro mě prožitek ve výuce a její umělecké pojetí.
Na naší waldorfské škole jsem asistentkou pedagoga.
