Třída 2015/2016

Běžkování na Souši
březen 2020

Páťáci strávili školu v přírodě na běžkách u přehrady Souš. Mají mnoho zkušeností s turistikou, s bruslením a dalšími sporty, proto i ti, pro které to byla první zkušenost s běžkami, všechny nástrahy zdatně zvládli. Navzdory teplé zimě jsme si sněhu užili.

Výcvik vedli instruktoři Honza a Tomáš z firmy FOXÍK. Děti pod jejich vedením zkoušely jezdit na běžkách bez hůlek, poslepu, hrály různé hry, například Mrazíka s podlézáním – zkuste si to na běžkách! Nebo jezdily jen na jedné běžce jako na koloběžce (a pak zase na té druhé).

Děti slyšely mimo jiné o zachraňování lidí z lavin a další večer dostaly příležitost hledat v „lavině“ zasypané lyžaře. Nakonec se podařilo oba najít a vykopat, ale ověřili jsme si, že i na poměrně malém prostoru je to boj o minuty, protože po půl hodině šance na přežití prudce klesá. Do hromady sněhu děti vyhrabaly záhraby – nouzová nocoviště, která mohou v horách zachránit život.

Při závodech někteří hrozně moc chtěli vyhrát. A někteří tušili, že nevyhrají, ale přesto do toho šli a závěrečný biatlon s házením sněhových koulí úspěšně dokončili všichni.

Konaly se jízdy zručnosti a všelijaké závody, dokonce skoky na běžkách na malém i velkém můstku.

Pohyb na běžkách měl mnoho forem, děti zkoušely různé neuvěřitelné techniky, aby vybraly k použití tu nejúčinnější.

Na večer nám instruktoři z Foxíku domluvili člena horské služby, který dětem vyprávěl o tom, co horská služba dělá v létě a v zimě, jaké speciální pomůcky mají na přepravu zraněných a co všechno se takový zájemce o práci v horské službě musí naučit.

Hlavní je neztrácet dobrou náladu, i když před nás cesta staví nečekané překážky.

Veselá mysl půl zdraví.

Zapsala: Stanislava Egyedová, třídní učitelka, ZŠ Dědina, Praha 6

Výlet do Bad Schandau

Milí rodiče, dovolte mi, abych i Vás pozvala alespoň takto na výlet do Bad Schandau. Některé děti toho doma moc neřeknou, tak abyste byli v obraze:-).

Děkuji paní učitelce Stáně za nápad využít jízdenku Labe-Elbe-Tickett a odvážit se těsného přestupu v Děčíně. Cestování v několika kupé dětského vagónu bylo nesrovnatelně příjemnější než vloni (1h zpožděné EC, spojený vagón a rušení cestujících).

Pan průvodčí druhého vlaku nás upozornil, že přívoz máme díky příhraniční jízdence v ceně. (Děti se sami rozhodly, komu udělají ušetřenými dvěma eury radost, jestli někomu jinému, nebo sobě). Přesto děti pečlivě nadřenou frázi: “Eine Hin- und Rückkarte bitte” na přívozu použily. Pan převozník byl nadšený a každého si trpělivě vyslechl, i když žádná natrénovaná finanční transakce neproběhla.

Ve městě v Informacích děti posíleny prvním úspěchem odvážně žádaly o plán města. Přítomná dáma je dokonce odměnila darovanými müslityčinkami. Po krátké návštěvě dětského hřiště jsme se vydali do obchodu. Pro některé to byl vrchol celého výletu. Nebylo úplně snadné uhlídat dodržení dohody z třídní schůzky o shodné výši financí určených na útratu, protože velká část dětí měla euro více a bylo pro ně náročné vyznat se v cenách v eurech v baťovském stylu /1,99/.

S velkým zájmem jsme si na náměstí prohlédli Kostel sv. Jana s nádherným dvorem se zahrádkou a  s krásným oltářem uvnitř, přeneseným sem z Kreuzkirche v Drážďanech. Našel se někdo, pro koho byl tento oltář největším zážitkem a nemohl se na něj dost vynadívat. Děti zkoumaly, kolikaboká je věž kostela.

Obědvali jsme v lázeňském parku u fontány. Odtud stoupá Lutherova stezka příkrými schody vzhůru do Ostrau.  U pískovcové busty Martina Luthera jsem vyprávěla o tom, co všechno tento člověk stihl zažít jako syn přísného otce, jako mnich, vězeň na hradě Wartburg, jako manžel a otec. Když jsme porovnali  Svatováclavský chorál jako duchovní hymnu českého národa a Lutherovu píseň “Eine feste Burg ist unser Gott”, děti samy přišly na to, že v té německé je slyšet odvaha. Luther ji složil jako duchovní posilu v době šířícího se moru a dnes je z ní  duchovní hymna německých evangelíků. Děkuji Jitce Krejčí za perfektní přípravu, noty, fundovaný vhled do mensurálního notového zápisu a za provedení písně.

Vyhlídku na termální bazén děti neocenily, hlavně kvůli tomu, že se tam nemohly vykoupat.

Dva výběhy se dvěma rysy ostrovidy byly naším dalším zastavením. Několik dětí přispělo drobnými do kasičky na chov rysů.

Na můstku k horní stanici secesního výtahu z r. 1904 jsme počítali německy počet kroků. Na krásné vyhlídce na Labe měli závratě z 50m výšky i ti, co je běžně nemají. Výtah postavil hoteliér Rudolf Sendig, který zde chtěl dokonce vybudovat letiště. Jeho krásné vily jsme ale vidět nemohli, protože byla celá ulice, kde vily stojí, kvůli stavbě nepřístupná. K mé velké lítosti byly od loňska zbourány ruiny dvou Sanatorií pro učitelky. Když jsem se ptala dětí, kdo z nich se chce stát učitelkou/učitelem, zájem neprojevil překvapivě nikdo, ale bude-li někdo z dětí jednou stavitelem, poprosili jsme je, aby někde nějaké sanatorium pro nás postavily.

Čtvrtí Ostrau jsme  došli na nejvzdálenější místo našeho výletu, odkud se otevřel krásný pohled na dvě stolové hory Falkenstein a Schrammstein. Odsud jsme došli přírodou dolů k Labi do vesničky Postelwitz, kde jsme pozorovali hrázděné domy. Povídali jsme si o tom, že hrázděné domy vymyslel někdo původně proto, aby ušetřil při stavbě dřevo. Výplně mezi trámy byly nejdříve z proplétaného proutí a mazanice, až později zděné z cihel. Krásnou ukázku hrázděných domů jsou Siebenbrüderhäuser v Postelwitz.

Zpět jsme šli stezkou podél Labe, přívozem jsme se vrátili zpátky na nádraží, kde mají krásné velkoformátové fotografie Českosaského Švýcarska, solnou jeskyni, bioobchod s regionálními produkty, kavárnu a infocentrum s množstvím propagačních materiálů.

Vaše pohyblivá třída se svižně pohybuje, proto bych se ráda vydala příští rok z Bad Schandau dál ke stolovým horám do pískovcových labyrintů. Děkuji Stáně za veškerou organizaci, Jitce za zpěv, Elišce za doprovod.

P.S.: Zeptejte se svého dítěte, co jsem mu řekla, když jsem mu kontrolovala cestovní doklad a jeho platnost:-).

Krásný den, díky za podporu a důvěru,

Martina Dbalá a tvůrčí tým