Třída 2012/2013

9/2019 Cyklovýlet 8.D z Prahy do Drážďan

Od pondělí 9. do pátku 13. září putovala 8. třída na kolech po Labské cyklostezce od školy až do Drážďan. I když to první den vypadalo na déšť a na mnoha místech středočeského kraje lilo jako z konve, dorazil peloton žáků v reflexních vestách s učitelským a rodičovským doprovodem po 70 km první etapy do kempu Želízy za Mělníkem, aniž by na ně dopadla jediná kapka. Trasy dalších dní již byly kratší – mezi 40 až 50 km, stezka kopírovala Labe a zavedla nás do historické Roudnice nad Labem, kde jsme v parku obědvali. Protože celá cyklotrasa vede buď po rovině či z mírného kopce, rozhodli jsme se po druhém noclehu v krásných Litoměřicích z tohoto stereotypu vybočit vystoupáním do kopců Českého středohoří a odměnit se mnohakilometrovými sjezdy až k přívozu v Krásném Březně. Třetí nocleh byl v „kempu roku 2019“ v Děčíně, kde nám vstřícný personál k večeři uvařil bioguláš v kotlíku na ohni. Nejkrásnější pohledy ze sedel našich kol nabídl čtvrtý den cesty – malebné Česko-saské Švýcarsko a pískovcové útvary na obou stranách řeky. V místě státní hranice jsme ukryli poklad pro 7. třídu, která tudy bude projíždět týden po nás. Nemohli jsme objevit romantičtější místo – u vodopádů a kamenné nádrže, jejíž ledové vodě neodolaly dvě odvážné plavkyně.

V Německu jsme navštívili krásné lázeňské městečko Bad Schandau a vyjeli jsme 50 m vysokým secesním výtahem z roku 1905 na pískovcový masiv, na kterém nechal vystavět hoteliér Rudolf Sendig pozoruhodnou čtvrť Ostrau s nádhernými vilami a také dvě sanatoria pro učitelky. Projeli jsme pod pevností Königstein, městečky Schöna a Pirna a naposledy jsme stavěli stany v příjemném kempu Wostra, kde chlapci uvařili pro děvčata a doprovod večeři a dívky na oplátku umyly nádobí.

Překvapením posledního dne výletu byla exkurze ve Skleněné manufaktuře v Drážďanech, kde jsme strávili půl druhé hodiny na komentované prohlídce. Průvodci nás ve dvou skupinách (jedna v němčině, druhá v angličtině), nechali nahlédnout do výroby automobilů e-Golf společnosti Volkswagen, zprostředkovali nám pohled na budoucnost mobility a vedli s námi debatu o technologických vizích. Na závěr jeden z průvodců kvitoval náš způsob dopravy z Prahy na kole jako ekologicky nejčistší.

V Drážďanech nás vyzvedl autobus s vlekem, kola jsme naložili a během dvou hodin jsme překonali 220 km (????) vzdálenost uplynulých čtyř dní. Po cestě jsme míjeli milníky naší cesty a tak si je znovu připomínali.

Nezapomenutelný výlet by nebyl možný bez podpory skvělého týmu tří tatínků, kteří plánovali trasu, zásobovali nás jídlem, opravovali kola, pečovali o bezpečnost celé skupiny a celou dobu šířili výbornou náladu.

S díky za krásný týden s  8.D

Martina Dbalá a Dagmar Čížková

Zprávy k cyklovýletu od dětí:

Když jsme přijeli do děčínského kempu, postavili jsme si stany a vybalili věci. Asi po půl hodině jsem zaslechl ránu. Rozhlédl jsem se a uviděl nabourané auto nad námi. Silnice byla umístěna na mostě. Autu upadlo kolo, tím pádem nemohlo pokračovat v cestě, a tak přijela policie a řidič čekal asi dvě hodiny na odtahovou službu. Potom jsme se šli podívat po městě Děčíně, kde jsme měli rozchod. Myslím si, že camp v Děčíně byl obecně nejlepší ze všech.
Vilém Kraemer

Nejhorší bylo, když jsme jeli nahoru přes Středohoří. Nejlepší bylo, když jsme pak sjížděli dolů, byla to pro nás odměna. Zároveň to bylo asi trochu nebezpečné, protože jsem musela hodně brzdit. Stejně nevím, proč jsme raději nejeli podél Labe po rovině a museli šlapat tolik do kopce.
Julie Karlíková

Jedeme a jedeme a najednou stojíme. Na pravé straně vidíme řeku Labe a na levé vidíme veliký krpál stoupající vysoko vzhůru. Hranice Česka a Německa. Zastavujeme uprostřed cyklistické silničky, kde je několik sloupků rozdělujících dvě země. Sestoupíme z kol a dlouze nasáváme pití z lahví. Někteří se musí přiobléknout, někteří svléknout a paní učitelka řekne: „Tak a tady umístíme sedmákům poklad – překvapení. Jdeme nahoru!“ Všichni lehce povzdechneme a vyrazíme. Kopec je to opravdu prudký. Kolem nás vidíme krásné obrovské skály hnědožluté barvy. Také uvidíme spoustu zeleně listnatých stromů. Když vyjdeme až nahoru, objeví se před námi úžasný pohádkový pohled na krásné tmavohnědé jezírko. Okolo něj se rozprostírají ještě vyšší skály, než jsme prvně viděli, zurčí vodopád, který spadá do jezírka. Nemůžu se na tu krásu vynadívat!
Marina Nedělová

Byl jsem na výletě, který byl sice zajímavý, ale raději bych byl doma. Stejně si krásnu přírody nedokážu na školní akci užít.
Rosťa Otevřel

Vydařený výlet na kolech. Moc dobře vybraný termín. Vše dobré, až na sprchy v prvním kempu. Dobře naplánované! Nejvíce se mi líbilo muzeum Volkswagen v Německu. Ještě nikdy jsem neviděl výrobu aut tak zblízka a detailně. Můj největší zážitek byl právě v tomto muzeu. Také se mi líbil rozchod v Drážďanech, mohl být ale trochu delší.
Adam Novák

Cesta do Drážďan se mi líbila a připadala mi tak akorát dlouhá. Zase bych si to klidně zopakovala, ale radši bych jela na vodu do Drážďan. Nejvíc se mi líbil poslední kemp, až na to, že bazén a hřiště byly nedostupné. Velký zážitek mám takový: Anna nabourala do sloupu a já do ní. V Drážďanech se mi moc líbilo. Byli jsme v areálu, kde se vyráběly auta Volkswagen. Měli jsme vtipného průvodce, mnohé jsme se dozvěděli. Potom jsme měli rozchod. Já byla s Luckou a Anežkou Dbalou v Primarku a pak jsme si dali oběd v Bageterii Boulevard, kde na nás mluvili česky.
Tereza Macíková

Moc mě zaujala Martina Dbalá, hodně jsme si rozuměli. Bylo hezké si povídat s někým, kdo mi rozumí. Také se mi moc líbila krajina. Rád maluju, takže mě to moc nadchlo. Rodiče a učitelky byly moc vtipný a zábavný.
Natu Collman

V Drážďanech jsme zamkli kola u kostela, dostali jsme 10 € a měli jsme si za ně během rozchodu koupit něco k obědu. Naše trojice se vydala do Primarku. Když jsme nakoupily, rozhodly jsme se, že si seženeme oběd. Po chvíli jsme našly Bageterii Boulevard. Už jsme se připravovaly na to, že se budeme muset dorozumět německy, ale paní prodavačka na nás začala mluvit česky. Poté jsme slyšely, že se česky bavila i se svou spolupracovnicí.
Anežka Dbalá

Celá cesta se mi líbila a nejvíce mě zaujalo muzeum Volkswagen. Vyráběly se tam auta povětšinou ručně. Například spojení podvozků a karoserie říkají svatba. Také tu zkouší vyrobená auta, jestli správně fungují. Odvážejí je ve speciální tramvaji do autosalonu.
Ondřej Počta

První den jsme jeli ze školy. Jeli jsme chvíli po rovince, chvíli do kopce. Já jsem zvládla víc jak polovinu a potom jsem jela v autě s Martinem (s Terezčiným tátou). Pak jsem byla v autě asi hodinu a spala jsem. Večer před večeři jsem s Annou postavila stan. Bylo vtipný i smutný, že jsem ho stavěla poprvé. V noci jsem se hrozně otáčela, protože mě bolely nohy. Ráno jsme jeli zase na kolech. Večer jsme šli do města Litoměřice, kde jsme dostali rozchod a povídala jsem si s Anežkou Počtovou.
Klárka Hlaváčková

V automobilce bylo spousta zajímavých věcí. Například mě velmi zaujala virtuální realita. To spočívalo v tom, že jste jeli v automobilu v autonomním autě. Také zde byla vidět výroba aut e-Golf. Většina věcí v autech byla montovaná ručně.
Štěpán Vaculík.

Krajina okolo nás byla stále krásná. Klidné a vyrovnané Labe lemovalo většinu naší cesty. Krajina kolem Labe byla úplně jiná, než panorama krajiny ve strmých kopcích českých Sudet. Půvabné skály se tyčily nad cyklostezkou zapuštěnou v divukrásném údolí řeky Labe plném malebných domečků. Občas na nás vykoukl nějaký hrad nebo jsme zahlédli nádherný zámek. Výlet z hlediska krajinného byl nádherný. Troufám si tvrdit, že výlet mě obohatil a mnoho scenérii vhodných pro kresbu suchým pastelem.
Anežka Počtová.

Nejvíc se mi líbila návštěva automobilky. Mohli jsme si tam vyzkoušet virtuální prohlídku budoucích aut. Podívali jsme se na auta, která se mají vyrábět v budoucnosti. Hlavně jsme viděli, jak se kompletně vyrábí elektroauto Golf.
Matěj Bejšák

Ve vestibulu automobilky VW jsme si mohli zkusit virtuální realitu. Kousek od virtuální reality byl simulátor řízení auta po vyznačené dráze s překážkami. Dál jsem mohl závodit na šlapací jednokolce, která poháněla auto na dráze. Ještě o kousek dál jsme si mohli prohlédnout starého e-Golfa z minulého století, kterého se vyrobilo jen deset kusů. U něj jsme si mohli sednout i do nejnovějšího e-Golfu, který byl vyrobený právě ten den.
Štěpán Ludvík

Když jsme šli do továrny VW v Drážďanech, líbil se mi rybník u ní. Náš pan průvodce byl velmi milý, trpělivě odpovídal na naše otázky i nás dlouho nechal pozorovat, jak se lepí skla do karosérie. Zajímavý mi připadal prototyp auta, které by mohlo jezdit za dvacet třicet let. Prý by stálo čtyři miliony. Také mě bavil rozchod v Primarku s Terkou a Anežkou. A zážitky z cesty? Po prvním dnu jsem byla docela dost unavená a v Litoměřicích se mi líbily malé kolejnice.
Lucie Řípová

Za celý výlet se asi nejvíc líbila prohlídka výroby aut Volkswagen. Měli jsme moc milého průvodce, který mluvil německy, ale uměl i polsky, takže nám rozuměl, když jsme se na něco ptali v češtině. Byl i moc vtipný. Pro příští cestu bych asi brala méně kopců, které jsme museli vyšlapat. Skvělé však bylo, když jsme je sjížděli dolů. Skvělé byly i přestávky na odpočinek a campy.
Josefka Houdková

Nejzábavnější zážitek se odehrál v Děčíně při volném rozchodu, když nám prodavačka v Bille nechtěla prodat sladkou limonádu. Šli jsme tedy ke druhé pokladně, kde byl pokladní vstřícnější a když si přečetl složení, limonádu nám prodal.
Max Krejcha

V závodě VW se mi líbilo, že jsme mohli vidět montáž celého auta. Překvapilo mě, že za jeden den vyjede z výroby 74 automobilů a že každé desáté nově vyrobené auto jde na testování po městě. Při rozchodu jsem viděl modrou tramvaj, která do automobilky vozí jednotlivé díly. Prohlídka mě moc bavila. Rád bych se podíval i do větší automobilky v Mnichově.
Jovan Ryšavý

5/2017 Olympijské hry v Semilech

V květnu 2017 proběhl další ročník olympijských her žáků 5. tříd waldorfských škol, tentokrát v Semilech. Zúčastnilo se 14 waldorských pátých tříd z celé České republiky. Žáci z jednotlivých tříd byli promícháni a rozděleni do skupin, nazvaných podle tzv. polis neboli řeckých měst, ve kterých se účastnili olympijských disciplín – skoku do výšky, skoku do dálky, hodu břemenem, zápasu, sprintu a závěrečného maratonu. Tak se mohli mezi sebou navzájem trochu poznat a podpořit se.

Žáci naší 5. třídy se poctivě připravovali, nejprve doma a v hodinách tělesné výchovy a od jara i pravidelně s celou třídou každé ráno. Proto mohli důstojně reprezentovat naší školu i na samotné slavnosti. Tato olympiáda byla určitým završením naší epochy dějepisu, kde se páťáci celý měsíc zabývali starověkým Řeckem.