Třída 2010/2011

FLORENCIE – KOLÉBKA RENESANCE

Cesta 9. D – dějiny umění

Výběr z deníků studentů

Sobota 18. 5. 2019

Matouš Pokorný:

Kolem 11. hodiny jsme dorazili do Florencie. Nejprve jsme se ubytovali v hotelu Souvenir, pak jsme se šli podívat na baptisterium, ve kterém jsme plnili úkoly. Po prohlídce jsme měli čas na oběd a přibližně v 16:15 jsme měli sraz před chrámem Santa Maria del Fiore. Mezi dvěma plášti kopule jsme vylezli na úplný vrchol, kde se nám naskytl pohled na celou Florenci.

Jonáš Jirový:

Pak jsme se ocitli na samotném vrchu země i nebe, a to katedrály, což byl velký zážitek pro oční bulvy. Pokračuje Matouš: Když jsme se dostatečně pokochali, vydali jsme se na Most zlatníků. Ten se nejprve jmenoval Most řezníků, ale kvůli velkému smradu je nahradili zlatníci. Ve své době byl most jedinou spojnicí obou břehů řeky.

Neděle 19. 5. 2019

Ráno jsme se po snídani vydali do muzea Bargello. Socha Bakchuse od Michelangela byla precizně ztvárněná. Líbilo se mi, jak autor dokázal zachytit opilecký a nepřítomný výraz boha rozkoše a hojnosti. Socha Merkura mě fascinovala tím, že bez jakékoliv podpěry stála na pouze velmi malém podstavci a působila na mě vzdušným dojmem. Byla jsem ráda, že jsem mohla vidět naživo sochu Davida s hlavou Goliáše, která se mi velmi líbila. Poté jsme si dělali nákresy některých soch. Pak jsme měli polední pauzu až do 14:45, kdy jsme měli prohlídku v muzeu Uffizi. Viděli jsme spoustu obrazů od hodně známých umělců, jako například Zrození Venuše, na které jsem se těšila. Zaujalo mě, že tento obraz byl oproti ostatním světlejší a tónovaný do šeda. I obraz Zvěstování od Leonarda da Vinciho jsem znala z dřívějška, ale opět originál se mi velmi líbil. Bavilo mě i kreslení obrazů, což pro mě byla nová zkušenost. Po prohlídce jsme měli pauzu do 19:00 a pak jsme si dali úžasnou zmrzlinu v obchodě Venchi. Poté jsme se vydali k soše Dante Alighieriho, což byl básník a spisovatel, kterého si vážil i sám Jan Amos Komenský. Na této soše se mi hodně líbilo, jak byl čitelný jeho výraz, který byl upřený a možná i celkem naštvaný, ale přitom to byl velice inteligentní člověk. Poté jsme měli rozchod 20:30 a poté večerku.

Pondělí 20. 5. 2019

Marcel:

Dnes jsme vyrazili do města Pietrasanta, kde přebýval Michelangelo. Jeli jsme vlakem, když jsme dorazili na nádraží, vydali jsme se na náměstí. Tam byla spousta kaváren a dům Michelangela, odkud řídil dopravu mramoru z okolních dolů pro svoje díla. Celé město mělo velmi příjemnou náladu, nebylo zde tak nepříjemně moc turistů a tak jsem mohl město mnohem lépe prožít. Poté jsme si prohlédli náměstí a vybrali si místo, které budeme kreslit. Po prozkoumání terénu jsme si dali oběd a po obědě jsme si šli nakreslit, co jsme vybrali. Já jsem si našel místo nad náměstím. Bylo tam hřiště a na konci hřiště krásný kohoutek s pitnou vodou. Po kreslení jsme navštívili sochařskou dílnu. Dílna byla založena v roce 1905 a od té doby je jednou z nejslavnějších dílen na světě. Viděli jsme velké stroje na řezání mramoru a dokonce jsme mohli vidět, jak se sochaří. Nejprve se stvořila sádrová předloha, podle které robot vyřezal hrubý tvary budoucí sochy. Viděli jsme také, jak se vytvářejí formy pro vylití bronzových soch technikou ztraceného vosku. Umělci formu vyplnili voskem a k formě se přidaly “trubky” pro vedení horkého bronzu. Pán, který dělal tuto práci, už měl 40 let zkušeností. Také jsme viděli mozaikovou dílnu. Ukazovali nám, jak mají roztříděná sklíčka a jak se tvaruje žádaný tvar a velikost. Říkal, že taková mozaika se skládá z více než 60 milionů sklíček, které umělci pečlivě vybrali. Přišlo mi neuvěřitelné, kolik práce a trpělivosti si taková obrovská nádherná mozaika vyžaduje. Také mě zaujalo, jak se řezal mramor lehce, jako měkká sádra a zaujala mě i přesnost a rychlost, se kterou pracovali ti, kteří vytvářeli bronzové sochy. Po návštěvě dílny jsme se vydali na procházku k moři. Procházka byla příjemná a naštěstí nám přálo i počasí. Na pláži jsme se převlékli do plavek a šli do moře. Bylo trochu studené, ale velmi příjemné. Po koupání jsme se vydali zpátky na nádraží a zpět do Florencie.

Šárka:

Poté jsme se šli podívat do sochařské dílny, kde nás provázel Gianni a udělal nám výklad. V dílně se mi to velmi líbilo, obdivuji zručnost místních sochařů, protože si vůbec nedokážu představit, že je možné takovéto sochy vytvořit. Sochy byly do detailu propracované a musí to být opravdu těžká práce. Hodně mě zaujala technika dělání bronzových soch a myslím, že by mě práce s voskem bavila a chtěla bych si to vyzkoušet. Nadchly mě také mozaiky, které vypadaly téměř jako malované obrazy.

Úterý 21. 5.2019

Martinka:

Ráno jsme vstali a nasnídali se. Když jsme se nasnídali, šli jsme do kláštera svatého Marka, který je kousek od hotelu. V klášteru jsme kreslili skicu ukřižování Ježíše Krista. Potom jsme měli rozchod, při kterém jsme šli na oběd. Po obědě jsme šli na zvonici, kterou postavil Giotto. Věž je vysoká 84 m, základnu má čtvercovou. Než jsme se dostali do zvonice, tak jsme vystáli dlouhou frontu. Potom jsme šli do galerie Akademie, kde jsme viděli pravého Davida od Michelangela. Byl to pro mě velký zážitek, vidět ho naživo. Tady jsme kreslili skicu Davida. Potom jsme měli velký rozchod, abychom se porozhlédli po Florencii. Večerku jsme měli ve 22:00 hodin.

Matyáš Páleniček:

Uvnitř bylo fakt hustý, že se procházíte po normální galerii a pouze zahnete za roh a objeví se obrovská velkolepá socha Davida, která doopravdy předčí všechny sochy. Neskutečné. Byla to prý první socha do prostoru (na veřejné prostranství). Poté jsme ji kreslili. Bylo to opravdu těžké. Měří 516 cm. Zaujala mě také místnost se spoustou soch. Poté mě překvapila socha ženy s mužským přirozením.

Matouš Pokorný:

Po obědě jsme šli na věž chrámu Santa Maria del Fiore, která měří na výšku 82 m a podobně jako z kopule je z ní krásný výhled na celou Florencii. Nakonec jsme se šli podívat na vrchol naší návštěvy Florencie, na Davida od Michelangela do florentské Akademie. Když jsme tam vešli, viděli jsme, jak vznikaly sochy od Michelangela. Udivilo mě, že to bylo, jakoby se vynořily z vany s pěnou. Po těchto nedokončených sochách se nám zjevil pohled na mohutnou sochu Davida, měřící 516 cm. Dostalo mě, jak propracovaný David je. Je na něm vidět i žíla, která mu vede od ruky až ke krku. V ruce drží prak, kterým zabil obra Goliáše. Zaujala mě i místnost, jejíž stěny byly celé pokryté sádrovými sochami. Líbilo se mi, že po Akademii jsme měli čas asi šest hodin na to, abychom si došli na večeři a dostatečně si prošli Florencii.