Výlet do Sudet 9.D

Pracovní výjezd 9. D do Sudet 3 Sudety

V měsíci září podnikla 9.D cestu do západních Čech, s cílem pomoci při opravě zámku v Libé, který zchátral v době péče socialistického režimu. Celý program výjezdu byl koncipovaný jako setkání s atmosférou 20. století, neboť tímto krajem kráčely dějiny s osudovou naléhavostí. Milým odlehčením byla návštěva sopky Komorní Hůrka – v deváté třídě je hlavní náplní zeměpisného učiva právě tektonická činnost. Jak jsme cestu prožili, Vám nejvíce přiblíží citáty dětí.

Z deníků žáků:

1 SudetyVe čtvrtek ráno jsme v sedm hodin vstali, 2 Sudetynasnídali se a v 8:00 jsme šli k hradu pracovat. Klukům pan kastelán přidělil práci na hradbách, kde vyklízeli suť. My holky jsme odstraňovaly nálety v podhradí. S usilovnou námahou jsme se prodíraly travou, rostlinami a kopřivami. Práce byla celkem namáhavá, byla jsem ráda, když jsme ji společně dokončili.
Poté šla polovina připravovat oběd, druhá polovina odpočívala.
Ivana Burýšková

Ve čtvrtek odpoledne jsme šli kolem rybníka Kladivo a bývalého mlýna na místo, kde se nacházela německá vesnice Dubina. Dozvěděli jsme se, že ji v padesátých letech zbouraly bagry a že v sedmdesátých letech postavily rotu pohraniční stráže. Tady měli vojáci střežit západní hranice v době komunismu. Zde se rozkládalo hraniční pásmo, někdy široké až 20 kilometrů. Od roku 1948 do 1989 bylo v celém hraničním pásmu zabito 654 civilistů a jen 10 příslušníků pohraniční stráže. Když jsme došli až do městečka Hohenberg, dali jsme si svačinu a zlili se vodou z místní kašny.

Šimon Zima

6 SudetyVečer jsme byli v největší hradní místnosti nejstaršího pamětníka v Libé, pana Samnice. Vyprávěl nám, že za mlada žil na Slovensku, do Libé přišel hledat svého švagra, protože neposílal jeho sestře peníze na děti a domácnost. Několikrát mu psali dopisy, aby aspoň něco posílal, pak zašli dokonce na policii, ale tam dostali odpověď, že se s tím nedá nic dělat. A tak se pan Samnic se svou sestrou a s jejími dětmi vydali do Libé. Tam našli švagra se 40 kravami, a tak se zapojili do práce na statku. Vyprávěl nám, že jednou omylem místo mléka prodal Němcům, kteří šli do odsunu, smetanu. Když si potom udělal výlet na Hohenberg, což bylo ještě na přelomu padesátých let možné, dostal od jedné Němky čokoládu a několik piv, v té době velká vzácnost. Když se ptal za co, ona řekla, že je to právě za tu smetanu. Jednou se mu na tancovačce v hospodě zalíbila jedna Němka a když tam přišla policie a křičela, aby všichni Němci utekli ven, on jí řekl: „Ty tady zůstaneš.“ Policie se s ním začala hádat. Ale když řekl policajtovi, že mu jeho švagr nedá slíbené prase, nikdy už Němce do hospody vyhánět nepřišli. Libá byla do odsunu velká obec se dvěma tisíci obyvateli, dvanácti hospodami a třemi školami. Vyprávěl, že když Němci odcházeli, jen plakali, ale nic neničili. Zámek nechalo zpustošit komunistické zřízení, protože se nevyplatilo investovat do kulturní památky tak blízko u hranic.

Pavla Hosenseidlová

Po pamětnickém večeru jsme panu kastelánovi předávali obrázky, které jsme malovali ve škole. Každý byl namalován jinou technikou – pastelem, pastelkami, tužkou, uhlem, temperami a akrylem. Panu kastelánovi se moc líbily a sám nám vyprávěl, že rád maluje. Já jsem svůj obrázek darovala panu Samnicovi, měl velkou radost.

Natálie Dunaj – Jurčová

7 SudetyPan kastelán byl milý pán, myslím, že byl rád, že jsme přijeli pomoct. My jsme byli zase rádi, že nám bez jakých koliv problémů dovolil spát na hradní věži a důvěřoval nám. Je to sběratel uniforem, na pamětnický večer přišel v uniformě příslušníka pohraniční stráže. Mohli jsme si ji také vyzkoušet.

Sofie Saenko

 

Když jsme navštívili věž, dostali jsme nápad tam přespat. Pan kastelán nám to dovolil. Věž je nejstarší část hradu, je z roku 1264 a  má 144 schodů. Prostor pod kopulí byl velmi útulný.

David Kingham

5 SudetyV pátek ráno jsme začali s Kryštofem a Čendou vozit písek. Čenda nakládal a já s Kryštofem jsme vozili. Trvalo nám dlouho, než jsme hromadu odvozili. Šimon a David uklízeli a štípali stará prkna. Holky zatím umývaly okna v zámeckých komnatách. Libá je totiž hrad i zámek dohromady. Potom jsme rozdělali velký oheň a pálili větve z náletů. Pořádně jsme si mákli.

 

David Kejval

Odpoledne jsme se vypravili na Komorní Hůrku. Jeli jsme k ní autobusem. První, co jsme viděli, byla štola, kterou nechal razit Kašpar ze Štemberka, aby zjistil, zda je kopec vyhaslou sopkou. Při výkopech narazil na sopouch vyplněný čedičem. Viděli jsme skálu ze zaschlé lávy, ze které Šimon doloval jeden úlomek asi 5 minut. Dále jsme šli do kráteru, kde jsme se snažili hledat kousky lávy s olivíny. Cestou zpět jsme ušli 12 km dlouhou trasu. Šli jsme přes zaniklou obec Pomeznou. Zde stávalo na 50 domů. Dnes je tu k vidění jen polorozbořená tvrz z 12. století.

Nari Růžičková

Večer jsme trávili opět s pamětníky. Paní Trávníkové je devadesát let. Je to Němka, která se provdala za Čecha, a proto v Sudetech mohla zůstat. Vyprávěla, jak se po pádu železné opony na hranicích setkali s lidmi ze SRN. Ti je vítali se slzami v očích. Vyprávěla nám toho hodně o svém životě, ale také nám toho hodně vyprávěl její přítel pan Šimek. Byl to velmi milý, šťastný a vtipný pán. Vyprávěl nám, jak v mládí pracoval v Chebu v ESCE, kde se vyráběla jízdní kola. Ta se vyvážela do celého světa. Také vzpomínal na chebské nádraží rozbombardované na sklonku 2. světové války americkým letectvem.

Adéla Kopřivíková a Bára Koželská

8 SudetyV sobotu před odjezdem do Prahy jsme se šli podívat na chebské náměstí. Na hlavní ulici, která vedla k náměstí, byl ve středu v zemi dlouhý železný pás, popsaný historickými daty Chebu. Na náměstí stojí Špalíček, úzké domky ze 13. století. Stojí uprostřed náměstí, a to se moc často nevidí. V době 2. světové války před ním stálo podium, ze kterého Hitler po záboru Sudet, mluvil k lidem. Většina Němců byla šťastná, že ho vidí. Byli jsme se také podívat na kostel sv. Mikuláše. Je opravdu nádherný, podobný chrámu sv. Víta v Praze. Nejvíc se mi líbila Černá věž Chebského hradu, která je z černého tufu z nedaleké Komorní Hůrky.

Kryštof Gajda

Naše putování bylo velmi zajímavé. Zároveň jsem dost situací nevnímal jako jednoduché. Spaní v domku ze sedmdesátých let , stálo trochu sebezapření. Nicméně jsem si to užil.

Čeněk Housa