Dějiny umění – cesta do Florencie 2018

Poznávací cesta 9.třídy Dědina do Florencie
ve dnech 25.5. – 31.5. 2018

Plánovaný program:

  • pátek 25.5. 2018 v 18:00 odjezd z Prahy

  • sobota 26.5. v 11:00 příjezd do Florencie, ubytování, návštěva Santa Maria del Fiore a Battisteria, procházka na vyhlídku (Pl. di Michelangelo)

  • neděle 27.5. San Marco 9:00 prohlídka kláštera, vyprávění o Fra Angelicovi, kresba nástěnné malby „ukřižování“, prohlídka komůrek s Angelicovými frescami. Accademia 14:00 prohlídka muzea Michelangelův David a sochy otroků, kresba Davida, Giottova zvonice 18:00 vyhlídka na město

  • pondělí 28.5. cesta vlakem do Pietrasanta – návštěva kamenosochařské dílny, výlet k moři, společný oběd

  • úterý 29.5. Bargello 8:15 bývalá radnice nyní sochařské muzeum – Verocchiův a Donatellův David, Giambolognovo dílo, Michelangelův opilý Bacchus,…

    Uffizi 15:00 prohlídka galerie, Giotto, Botticelli, Da Vinci, Michelangelo, Rafael Santi..

  • středa 30.5. balení a úklid, návštěva zahrady Giardini Boboli, 17:00 odjezd z Florencie

  • čtvrtek 31.5. v 11:30 příjezd do Prahy

Realizace plánu:

V pátek 25.5. 2018 jsme vyjeli z Prahy s malým zpožděním cca v 18:05 minut. Vzhledem k zácpě na výjezdu z Prahy a bohužel též díky zácpě na dálnici se autobus blížil k Brnu s téměř hodinovým zpožděním. Vzhledem k tomu, že jsme měli v Brně čekat na druhý spoj pouze půl hodiny, měli jsme obavy, aby autobus směr Řím neodjel bez nás. Naštěstí ještě během cesty přišla od společnosti Regiojet SMS, že bude náš druhý spoj opožděn (tedy, že na nás z Prahy jedoucí počká). Takže jsme si vydatně oddechli.

Přesun do druhého busu se odehrál rychle a bez problémů, během noční cesty jsme zpoždění dohnali, takže v sobotu jsme do Florencie dorazili v plánovaných 11:00.

Výstupní zastávka byla dále od centra, museli jsme tedy zakoupit jízdenky a cca 20 minutovou jízdu absolvovat tramvají.

Tramvaj nás dovezla k vlakovému nádraží v centru a odtud bylo pěšky do hotelu už jen asi 15 minut. Po dlouhé jízdě byla tato jízda s plnými kufry úzkými uličkami pod rozpáleným poledním sluncem již dosti úmorná, a tak jsme moc rádi spočinuli v našem hotýlku Souvenir. Pan hoteliér nás sice neuvítal, ale bylo otevřeno a naše pokoje byly označeny, takže jsme se chtivě nastěhovali a dali si tři hodinky poledního klidu.

Lea Liberdová vyrazila do ruchu velkoměsta trochu dříve, aby vyzvedla předem objednané i zaplacené vstupenky na tři významné architektonické perly Florencie. Dvě z nich, Battistérium a katedrálu Santa Maria del Fiore jsme navštívili ještě sobotní odpoledne.

Žáci byli ode mne ještě v hotelu informováni o odpoledním programu. Dostali sešity, do kterých budou mít za úkol psát deník a mapu města a šlo se.

Díky Lee, která vyzvedla lístky i díky štěstí jsme mohli již za pár minut obdivovat nádherné bronzové dveře křtitelnice a uvnitř ohromující mozaikovou výzdobu. Pak jsme se přemístili ke katedrále a po chvíli již stoupali po více než 400 schodech do kupole a dále až na její vrchol. Na ochozu uvnitř kupole jsme se obdivovali Vasariho freskám, obzvláště výjevy pekla byly působivé. Když jsme se vyšplhali až nahoru, byli jsme za svou námahu odměněni úžasnou vyhlídkou na město.

Po tomto zážitku nám ještě zbývala procházka městem přes most Zlatníků. Tuto cestu jsme chtěli ukončit na Michelangelově vyhlídce, ale nakonec jsme se rozložili před palácem Pitti, kde žáci napsali své zápisy do deníků a pak po skupinkách vyrazili na své vlastní zkoumání města.

Na domluvený sraz v hotelu dorazili všichni včas, a tak úspěšně skončil náš první den ve Florencii.

Nedělní ráno jsme posnídali hotelovou snídani a já začala vyprávět o tom, co nás čeká v dominikánském klášteře San Marco. Lea opět vyrazila pro zamluvené vstupenky, po chvíli však byla zpět se špatnou zprávou. V klášteře jsou policisté a pro návštěvníky dnes klášter vůbec otevřen nebude.

Přehodnotili jsme tedy plány a vyrazili jsme na prohlídku třetího architektonického skvostu Florencie, na Giottovu zvonici. Opět jsme vystoupali do výše a shlédli si Florencii shora. Pak jsme šli ke kostelu Santa Croce a doufali, že jej budeme moci navštívit. Ukázalo se však, že kostel je dopoledne otevřen jen pro účastníky mše. Kdo se tedy chtěl mše zúčastnit, mohl se po chvíli již obdivovat Giottovým freskám. Ostatní měli pro tuto chvíli volno.

Od 14:00 hodin nás čekala návštěva Akademie. Mohli jsme shlédnout nejslavnější sochu světa, Michelangelova Davida. Tuto sochu měli deváťáci za úkol také nakreslit. Tohoto úkolu se zhostili zodpovědně.

Po tomto zážitku jsme se opět pokusili dojít na Michelangelovu vyhlídku, ale opět jsme na ni nedošli. Zato jsme objevili růžovou a japonskou zahradu. V altánu, který přímo vábil k posezení, jsme sepsali deníky a rozešli se, abychom se opět mohli sejít v hotelu.

V pondělí ráno jsme vstávali časně, neboť jsme vyráželi na výlet do městečka Pietrasanta. Z postelí jsme se vykulili v 5:30, bychom mohli z hotelu vyjít v 6:15 a nasednout do vlaku v 7:00.

Cestou vlakem mnoho z nás dospávalo a v devět hodin, když vlak dorazil na místo, jsme teprve pocítili tu pravou chuť na snídani. Usadili jsme se v restauraci na náměstí a za peníze, které jsme utržili v dražbě obrazů, jsme si objednali italskou snídani.

Po tomto občerstvení jsme šli na exkurzi do sochařské dílny. Dostali jsme odborný výklad v angličtině od ředitele podniku. Ten nás vzal i na místa, kam se nikdo jen tak nedostane. Prošel s námi nejen části dílny, kde se zpracovává mramor, ale seznámil nás i s výrobou odlévaných bronzových soch. Nejvíce jsme ale obdivovali malinkou dílnu, kde se vyrábějí mozaiky. Vyrábějí se tu stále stejně, jako před stovkami let a vozí se odtud do celého světa.

Plni zážitků jsme šli na zahradní slavnost, kterou pro nás připravila Leina kamarádka Nikol a Rubenův dědeček. Mohli jsme se osvěžit zeleninovým salátem, ochutnat několik druhů pizzy, tradiční italské cizrnové placičky a jiné další dobroty a vše v nádherném prostředí s výhledem na sochařský ateliér.

A nyní už byl na ředě náš výlet k moři. Cestu tam jsme si ukrátili jízdou autobusem. Přesto nás čekala ještě cesta po písečné pláži na neplacenou pláž. Když jsme tam konečně dorazili, převlékli jsme se do plavek a vběhli do moře. Přestože bylo zataženo a moře nebylo zrovna teplé, vydrželi jsme ve vodě téměř hodinu a někdo i déle. Zpět do městečka jsme šli pěšky, nejprve po písečném břehu asi dva km a pak ještě asi další tři km po cestě.

Před cestou na vlak jsme ještě byli pozváni na občerstvení u Nikol. Do Florencie jsme dorazili až po 23 hodině.

Úterý ráno bylo těžké se probudit, ale v 8:15 jsme měli být v Bargellu, a tak jsme vstávali v sedm hodin, nasnídali se a vyrazili.

Zde, v bývalé radnici, je umístěno muzeum soch. Mohli jsme shlédnout Michelangelova opilého Bacchuse a Brutovu bustu, ale také Donatellova i Verocchiova Davida, Giambolonova Merkura a jeho sochy ptáků a mnohá jiná sochařská díla. Na mramorové i bronzové sochy jsme mohli pohlížet znaleji než dosud, díky předchozímu zážitku ze sochařské dílny.

Deváťáci i tady kreslili, po návštěvě pak měli zbytek dopoledne volno, aby se fyzicky i psychicky připravili na návštěvu největší a také nejnavštěvovanější místní galerie, která nás čekala odpoledne.

Očekávání se naplnila – galerie Ufizzi byla opravdu plná k prasknutí. Navíc jsem zde nesměla mluvit ke skupině, naštěstí jsem nejdůležitější informace řekla deváťákům předem.

I přes davy turistů však i tato návštěva stála za to. Bylo milé vidět ohromení v tvářích žáků stojících před takovými díly, jako je Botticelliho Zrození Venuše a Alegorie Jara. Úkolem deváťáků bylo nakreslit skicu kompozice Leonardova Zvěstování a dále nakreslit nějaký detail z tohoto obrazu.

Zbytek odpoledne jsme měli volno na nákupy a poslední večeři ve Florencii. Před večerkou jsme si ještě „předzabalili“.

Ve středu ráno jsme vstávali v sedm hodin a balení jsme dokončili. Kufry jsme složili v jídelně, kde na nás až do odpoledne počkaly.

Nakonec jsme ještě navštívili klášter San Marco, který již byl otevřený. Takže jsme přeci jen mohli shlédnout fresky Fra Angelika a nakreslit si velkou fresku Ukřižování. Komůrky mnichů jsme si prošli po skupinkách a pak se rozešli na poslední procházku po Florencii.

Odpoledne nás ještě čekala jedna společná akce, zmrzlina na rozloučenou. Tu jsme si vychutnali s pohledem na katedrálu Santa Maria del Fiore.

A pak už jsme si došli do hotelu pro kufry a hurá na nádraží.

Zde čekal mě a Leu ještě jeden zajímavý adrenalinový zážitek, když jsme hledali stanoviště autobusu. To jsme nenašli, takže se Lea zeptala nějakého řidiče jiného autobusu, jestli neví, kde tu staví busy Regiojetu. Ten odpověděl, že tu tyto busy vůbec nezastavují.

V tu chvíli by se v nás asi krve nedořezal, neboť do odjezdu busu zbývalo půl hodiny a šance přemístit se včas jinam byla minimální. Tak jsem vytáhla vytištěné jízdenky a začali jsme s Leou telefonovat každá na jedno z uvedených telefonních čísel. Než se nám ale podařilo s operátorkami spojit, ukázal se za zatáčkou náš žlutý autobus. Spadl nám balvan ze srdce a už jsme se naloďovali do autobusu.

Výše zmíněný šofér z jiné společnosti měl veliké štěstí, že touto dobou již nebyl v našem dosahu… :-).

Zpáteční cesta proběhla v pořádku. V šest hodin jsme vystupovali v Brně. Zde jsme měli původně čekat až do devíti hodin, vešli jsme se však do autobusu, který na Prahu vyrážel již v 7:00. Do Prahy jsme tak dorazili místo v plánovaných 11:30 již v 9:30.

Zde jsme předaly žáky rodičům kompletní a v pořádku.

V Praze 8.6.2018

Zapsala: třídní učitelka Markéta Carhounová