Vzdělávací plán waldorské školy

VZDĚLÁVACÍ PLÁN WALDORFSKÉ ŠKOLY

Původně byl vzdělávací plán waldorfské školy koncipován pro dvanáctileté vzdělávání. To však v našich podmínkách není za současné situace možné, a tak vycházejíc z poznatků o potřebách dítěte a pedagogického pojetí a vzdělávacích cílů Tobiase Richtera, využívá naše škola koncepce pro devět tříd základního vzdělávání.
Ještě bych na úvod ráda citovala z Richtera: „Vzdělávací plán waldorfské školy prostě nemůže být nějakým souborem předpisů a pravidel, tedy něčím, co by se mělo doslovně zachovávat a co by proto zároveň bylo napadnutelné. Nic by nebylo více na škodu výchově ke svobodě – velkému cíli, který si waldorfská pedagogika klade – než předpisy omezující iniciativu učitele.“ (Předmluva Vzdělávacího plánu pro 1. – 12. ročník waldorfské školy)
Pojetí každé třídy je tedy vždy originálem, avšak zakládajícím se na pozorování konkrétních potřeb dané třídy i studiu učitelů vývojových procesů lidstva a Nauky o člověku. Učitelé se zároveň snaží pracovat sami na sobě, aby byli schopni správně vnímat i chápat projevy dětí a mohli jim prostřednictvím učební látky pomáhat ve vývoji. Jak učit je přitom stejně významné jako co učit. Důraz je kladen především na snahu o umělecké pojetí vyučování. (Děti by měly v tomto časovém období nahlédnout svět jako krásný.) Mnohdy se výuka pak liší od pojetí v klasické základní škole, což se projevuje například i v tom, že waldorfská škola nepreferuje používání „pasivních“ učebních pomůcek – učebnic, ale i audiovizuálních pomůcek včetně nejnovějších technologií, které často oslabují kontakt mezi učitelem a žákem, či zprostředkovávají „prefabrikovaný“ pohled na svět, jenž bez oživujícího impulsu učitele může zůstat žáky neuchopen. (Richter, s. 23) Tyto pomůcky nacházejí na waldorfské škole tedy jen omezené uplatnění, a to především na vyšším stupni a spíše v případech, kdy se jeví, že to má smysl pro samostatný rozvoj žáků.
Výuka na waldorfské škole probíhá v tzv. epochách. Epochou se míní obvykle tří až čtyřtýdenní období, ve kterém se žáci  v době hlavního vyučování (na naší škole) od 8:20 – 10:20  věnují jednomu předmětu. Na prvním stupni se střídá jen málo předmětů, hlavně český jazyk a matematika, postupně se přidávají různé naukové předměty.
Po hlavním vyučován í se již střídají 45-ti minutové bloky (hodiny), ve kterých se žáci zaměřují na „odborné“ předměty – jde zejména o cizí jazyky, výchovy, pracovní činnosti a později i cvičné hodiny matematiky a českého jazyka, aby žáci měli s těmito předměty stálý kontakt.
Je samozřejmě důležité strukturovat vyměřený čas pro výuku tak, aby byla pro děti přínosná a ne vyčerpávající. Různé činnosti se proto střídají. Obvykle však struktura epochového vyučování zahrnuje jakousi rytmickou část (na počátku), ve které se děti hýbou, zpívají… Dále samotnou výukovou část, která může být samozřejmě ještě dále různě členěna dle potřeb konkrétní třídy a vyprávěcí část, ve které už děti spíše odpočívají při poslechu „vyprávěcí látky“.
Vzhledem k pozdějším začátkům vyučování a velké přestávce v rozmezí 35 minut je potřeba počítat i s pozdějším zakončením vyučování.

KRÁTCE OBECNĚ K JEDNOTLIVÝM TŘÍDÁM:
1. – 3. třída – Děti se snažíme vést k u prožívání vlastního těla v pohybu, rozvíjet tělesnou obratnost v pohybových hrách. Už od 1. třídy se děti učí dva cizí jazyky, prožívají jiný způsob vyjadřování, jiný pohled, což jim rozšiřuje obzory. Ve výtvarné výchově jde o seznámení se s barvami a o poznání duševních kvalit, které jsou s nimi spojené. V hudební výchově jde také o poznání vnitřní barevnosti tónů, využívá se pentatonických fléten, na které děti začínají hrát hned v první třídě.
Prostor a čas i zvuky řeči či tóny pak mají děti možnost prožívat i při výuce eurytmie, kde se viditelně znázorňují.
4. -6. třída – Děti mají v tomto období jiné duševní naladění, než tomu bylo v prvních třech letech. Vztah k přírodě a lidem se vyznačuje větším odstupem. Zatímco dříve se dítě cítílo více součástí světa, nyní je jaksi vyčleněné a sebe vnímá odděleně. Dokáže tak svou pozornost upírat do okolního světa. Postupně přichází ke kauzálnímu myšlení, učí se svět chápat. Zde je důležité, aby spojení se světem neztratilo, podílelo se svou prací na světě.
7. – 9. třída – V tomto období děti opět procházejí proměnou, opět získávají nový vztah ke světu. Proměňují se nejen fyzicky (velký růst), ale i niterně, dosahují pohlavní zralosti a svým niterným životem se dotýkají vnějšího světa. To někdy dospělé v okolí děsí, někdy to děsí i dospívající samotné. Jejich myšlení je schopno abstrakce, rozvíjí se pojmové myšlení, které usiluje o vytváření vztahů mezi jednotlivými jevy, a tím chce z odloučenosti najít cestu k nové celistvosti. Obvyklá nestálost, vrtkavost může být pouhým hledáním se v nově prožívaném světě. V této fázi se obvykle výuka částečně rozdělí mezi různé učitele na základě jejich odbornosti. Pokud je to však možné preferujeme výuku vedenou třídním učitelem tam, kde je to jen možné.
Žáci mají v tomto věku velkou sílu, kterou potřebují někam vrhnout, ale často ještě potřebují pomoc dospělých, aby jim naznačili jak a umožnili tuto sílu zkultivovat.
Ve školní výuce přistupují nové vědní předměty – fyzika (přichází už v 6. třídě), chemie, informatika.

1.TŘÍDA

V 1. třídě se v epochovém vyučování střídají pouze český jazyk, matematika a kreslení forem. Naladění třídy je o seznamování se, utváření kolektivu třídy, poznání školního prostředí a řádu.
Inspirátor waldorfské pedagogiky, Rudolf Steiner přikládal velký význam výuce mateřského jazyka. Pracuje se tu především na uchopení řeči a realizuje se nejrůznějšími recitacemi, jazykovými cvičeními i jazykolamy. Zde se pěstuje cit pro styl jazyka, čemuž napomáhá i závěrečné vyprávění. Vyprávěcí látkou pro 1. třídu jsou pohádky.
Mluvnice ani čtení se zatím nevyučuje. Zavádí se pouze psaní, které se vyvozuje z řeči samotné. Psaní předchází několikatýdenní kreslení přímek a křivek, což se realizuje především v předmětu nazvaném Kreslení forem, i cvičení zaměřená na pravo – levou orientaci. Děti tak čtou vlastně jen to, co samy napsaly.
V matematice je třeba představit svět čísel obrazně. Vychází se z čísla 1 jako jednoty a dále se vyvozují další čísla do 10. Zde je třeba také tyto zážitky propojovat s pohybem, jednak k procvičení koordinace, ale i pro vytvoření prostoru, ve kterém se nejdříve naučí rytmicky pohybovat a později rytmus počítání obměňovat. Postupně se zavádí čtyři základní početní úkony procvičuje pamětné počítání.

2. TŘÍDA

Děti jsou v tomto období ještě většinou schopny učit se pomocí nápodoby, prohlubují  a rozšiřují své schopnosti z 1. třídy. Vyprávěcí látkou již nejsou pohádky vedoucí k prožívání celistvosti, nyní jde o poukázání na rozdílnost v legendách a v bajkách. Setkávají se zde se stylem, který vybízí k přemýšlení. Z mluvnice se dá udělat jen málo, procházejí se kvality tvrdých a měkkých hlásek a slabik. K již zavedenému hůlkovému písmu přibudou malá tiskací písmena. Objevuje se možnost zapsat básně a z vlastního sešitu se tak může stát jakýsi slabikář, který následuje (např. kolem Vánoc) i první čítanka.
V matematice se prohlubuje dosud poznané, cvičí se pamětné počítání. Základní početní operace se rozšiřují v oboru do 100. Osvojují se násoskové řady, které se i graficky znázorňují.

3.TŘÍDA

Děti se v tomto věku obvykle procházejí důležitou změnou. Jejich vztah k okolí se mění, získávají větší odstup. Ve výuce přibývají takové předměty, které se vztahují více k objektivitě světa. Setkávají se mírami a váhami, řemesly, staví dům. Přichází poznání procesu, ve kterém se z obilí stává chléb. Jde v podstatě o dvouletý projekt, ve kterém v prvním roce žáci zorají pole, zasejí a nakonec i v létě (pozor o prázdninách!) sklízejí obilí.
Vyprávěcí látku tvoří příběhy ze Starého Zákona. Začínají se zavádět slovní druhy, pouze základní, dětmi uchopitelné. Jde spíše o to dětem ukázat proměnlivost forem slov, nejde o zařazování. Tak se seznámí i s časováním a pamětně si osvojují i vyjmenovaná slova. Zavádí se psací písmo.
V matematice se zavádí počítání v oboru do 1000, písemné sčítání a odčítání víceciferných čísel, písemné násobení i dělení.

4. TŘÍDA

V tomto ročníku jsou obvykle již všechny děti s prožitkem výše popisované duševní změny, v níž se dřívější harmonický souzvuk okolního a duševního světa rozpadá. To se opět odráží v různých částech výuky. V matematice přichází počítání se zlomky, v rámci kreslení forem se setkávají se základní geometrií, přičemž je ale stále důležité dbát na estetickou stránku, uměleckost.
V mateřském jazyce se setkávají s prvotní gramatikou. V časování například chápou vztah jazyka k času… V rozhledu kolem sebe vnímají své okolí – zakreslují mapu okolí školy, cestu do školy a v souvislosti s tím si musejí uvědomit i měřítko… V přírodovědě pozorují člověka a v poměru k němu i zvířata.
Vyprávěcí látkou jsou příběhy staré germánské mytologie, které poskytují dětem jiný úhel pohledu na stvoření světa, než jaký prožívaly ve třetí třídě.

5. TŘÍDA

V 5. třídě dosahuje mnoho dětí harmonie jejich tělesných proporcí. V tomto ročníku je stěžejní prožitek z dějepisných epoch, kdy se dozvídají o dřívějších formách lidského soužití. V centru pozornosti tu stojí staré orientální kultury – Indie, Persie, Mezopotámie a Egypt. Následují řecké dějiny od dob Homéra až k setkání řecké kultury s kulturami orientálními v době Alexandrových tažení. Vše by mělo vést k naladění, že v mnoha národech Země se rozvíjejí rozličné květy lidské kultury, každá kultura měla něco zcela vlastního a zároveň něco, co je příspěvkem k dějinám celého lidstva i k naší vlastní kultuře. Prožitky historických kultur se promítají i do další učební látky, například v mateřském jazyce, hudební i výtvarné výchově… Žáci 5. tříd waldorfských škol po prožitcích z vyučování o starověkém Řecku obvykle jedou na „Olympiádu“, sportovní setkání, ve kterém se skutečně utkají ve sportovních disciplínách, ale třeba i v umění rétorickém. Vyprávěcí látkou velké části roku jsou právě řecké báje.

6.TŘÍDA

V tomto období už o některých jedincích ve třídě nelze nadále mluvit jako o dětech, a tak přestože mnozí ještě dětmi zůstávají, budu dále používat označení žáci. U žáků se postupně prohlubuje kauzální myšlení. Od 12 roku se obvykle zajímají o souvislosti, proč co a jak vzniklo…, což se projevuje nejen na uzpůsobení výuky, ale i na atmosféře ve třídě. Ve výuce dějepisu už je tedy možno nahlížet dějiny z hlediska příčin a následků, přes starověký Řím, stěhování národů se tak dostanou žáci až do středověku. Naši žáci už po několikáté završili tyto prožitky rytířskou slavností, v níž opět mohli uplatnit práci z mnohých jiných předmětů, šili si šat, vyráběli meč a štít, skládali báseň. Samotná slavnost je svého druhu rituálem napomáhajícím vstoupit do světa adolescentů. V literatuře prožívají žáci balady, v matematice kupecké počty a geometrii, přistupuje nový předmět založený na pozorování světa a toho, co se v něm děje – fyzika. V biologii se prohlubuje nauka o rostlinách zavedená v 5. třídě a nově objevuje mineralogie. Vyprávění na konci hlavního vyučování je často něco o hrdinných Římanech, či rytířský příběh.

7. TŘÍDA

Vztah ke světu získává pro žáky v tomto věku trhliny, ale pomalu v nich roste schopnost a potřeba tyto trhliny překonat silou vlastního úsudku. Ustupuje vztah k autoritám a látku je třeba opravdu nabízet tak, aby mohli žáci uplatnit vlastní rozumovou činnost, probouzet zájem o věc. Centrem výuky dějepisu je novověk, reformátorství a zámořské objevy v zeměpisu se tak dá lehce navazovat na dějepisné poznatky. Prohlubují se znalosti z fyziky, nově žáci probírají základy mechaniky a přistupuje nový předmět, který také vychází z pozorování, ale jde v něm o procesy přeměny látek – chemii. Přírodovědné pozorování se vrací k člověku, jde o procesy výživy v trávicí soustavě a nástin dalších soustav a orgánových systémů. V matematice se nově objevuje algebra, umocňování a odmocňování, nově zápisy konstrukcí v geometrii. Ve vyprávěcí části se dozvídají o zvláštnostech cizích národů, kmenů a kultur.

8. TŘÍDA

8. třída na běžných waldorfských školách je jakýmsi předělem mezi základním a středním stupněm, kde jde o závěrečný ročník základního stupně. V této třídě jsou dva důležité projekty. Jedním z nich je třídní divadlo, kdy se všichni žáci aktivně podílejí na vytvoření divadelního představení. To je společná práce. Druhý projekt je individuální, jde o tzv. ročníkovou práci. Žák si zvolí téma na základě svých preferencí, toto téma z různých úhlů studuje a sepíše své poznatky o něm, přičemž pracuje i na praktické části, kterou předvede při veřejné prezentaci.  V různých předmětech jsou opět určitá důležitá témata, v biologii například kosterní soustava, v dějepise je to fenomén revoluce, především průmyslová revoluce. Vyprávěcí látkou může být už ledacos, často se však volí životní příběhy lidí, kteří museli překonávat překážky, a přesto se nevzdávali a obvykle něco významného dokázali.

9.TŘÍDA

Jak již bylo naznačeno výše, devátý ročník se svým způsobem váže už ke střednímu stupni, přesto je v našem zákonném systému vázán na základní stupeň. Pro žáky je v tuto chvíli nejdůležitější rozmyslet si další směřování a vybrat střední školu. Někteří žáci chtějí pokračovat ve vzdělávání na waldorfské škole, mají možnost ucházet se o místo na lyceu, ve kterém pro tvorbu vzdělávacího programu také vycházejí ze stejné koncepce naznačené Steinerem a pěkně shrnuté Richterem. Přesto se nesetkávají s pouhým opakováním již probraného.
Žáci v tomto rozpoložení se často vnímají už někde jinde a občas bývá těžké je „vracet“.
Opět se v jednotlivých předmětech objevují klíčová témata, v biologii jde především o svět smyslů, v dějepise se události nahlížejí více spektrem ideologie. V českém jazyce a matematice žáci hodně drilují, ale přesto jsou vedeni i k uchopování literatury a k vlastní tvorbě. Přistupuje předmět Informatika, ve kterém mají žáci možnost nahlédnout i to, co stojí za pozadím masového používání médií. Přičemž pracují i s programy k vytváření různých dokumentů.