Kolegium učitelů WT

Každý čtvrtek se ve všech waldorfských školách na světě scházejí učitelé na společné konferenci kolegia učitelů. A waldorfských (Steinerových) škol je už dnes opravdu hodně, takže takové scházení ke společné práci už představuje velikou sílu.

Někteří rodiče, kteří mají děti v naší škole, se možná zeptají:
Proč se učitelé takto pravidelně scházejí? Co tam vlastně dělají?

Svobodná waldorfská škola tak, jak ji podnikatel Emil Molt, myslitel Rudolf Steiner a její první učitelé zakládali, byla odlišná od tehdejší klasické školy nejen náplní a metodami výuky, ale i způsobem řízení – samosprávou. Tato samospráva je odrazem úkolu, který waldorfská škola před sebe staví – vychovat děti k co největší vnitřní svobodě – vychovat
z nich lidi, kteří pro sebe v dospělosti dokáží zvolit správné místo ve světě a na něm pracovat v souladu se svým životním posláním.

Budovat instituci s tak velkým úkolem je pro jednotlivce jen těžko splnitelné. Je to úkol pro tým – učitelé na něm potřebují spolupracovat – potřebují jej společně nést. Potřebují školu společně řídit a společně za ni nést odpovědnost. Kdyby byla škola řízena mocným (a jistě moudrým) jednotlivcem, ředitelem, ležela by veškerá odpovědnost na řediteli. Všichni jeho podřízení by mohli prohlásit: „To, že se nám nedaří to či ono, je důsledkem rozhodnutí ředitele (obvodního úřadu, ministerstva, státu). My nemáme pravomoc dělat věci, tak jak by bylo třeba, a proto za výsledek nemůžeme nést odpovědnost“.
Při rozhodování v konferenci kolegia nejsou žádní nadřízení a podřízení. Každý má stejnou pravomoc, názor každého má stejnou váhu. Rozhodnutí nejsou schvalována demokratickým hlasováním (kde je prosazen názor většiny zúčastněných proti názorům menšin), ale jsou přijímána na základě vzájemné shody (konsensu). Pokud se s ostatními opravdu shodnu na tom, co se udělá, jsem motivován překonávat i překážky, které s tím souvisejí, beru úkol za svůj (sám jsem se jej rozhodl vykonat).
Hlavním principem společné práce učitelů v konferenci kolegia učitelů je společně dojít k poznání co škola potřebuje, a na základě tohoto poznání rozhodovat, co se ve škole musí udělat a kdo to udělá. Program konference je ideálem, jak by měl spolupracovat jakýkoli tým. Odpovídá pojetí waldorfské školy, která v dítěti, člověku, oslovuje tři složky lidské bytosti: cit, rozum a vůli. Skládá se ze čtyř částí: umělecké (cit), vzdělávací (rozum), pedagogická (rozum a vůle) a organizační (rozum a vůle). Pořadí
těchto tří částí má svůj význam. Během společné umělecké činnosti (zpěvu, malování, modelování nebo eurytmii) se učitelé vzájemně sblíží, vyladí. Společné studium (čtení
a rozbor odborných pedagogických textů nebo vyslechnutí odborné přednášky) přináší poučení a napomáhá vytvoření návyků správného způsobu myšlení. Jasné myšlení umožňuje všem dobrat se objektivního pohledu na situaci a potřeby dětí a školy. A pokud je všem zúčastněným jasné, co děti a škola v dané situaci opravdu potřebují, činy (rozhodnutí), které je třeba vykonat z toho snadno vyplynou.

Jde to snadno? Určitě ne. Každý jsme individualitou (čím dál víc tou silnou osobností),
a proto sami nejlépe víme, co je třeba dělat. A v konferenci se musíme shodnout
s ostatními, kteří často mají odlišný názor. Musíme svůj názor prosazovat, obhajovat, ale i měnit. Musíme přijímat společná rozhodnutí, za která potom neseme odpovědnost. To vůbec není jednoduché, stojí nás to
energii, které po dni věnovaném žákům nebo jiné práci není nazbyt. V tom ale právě spočívá ta výzva – to, proč být učitelem waldorfské školy není zaměstnáním, ale posláním.

Pavel Veljačik

(Autor je rodičem dítěte waldorfských tříd ZŠ Dědina.
V letech 2002 – 2005 byl jako zástupce rodičů stálým
členem konference kolegia učitelů a nyní je předseda WA.)